|
Podrobná historie obce Hať [ Historie (archivní dokument) ]Doklady o osídlení území, kterému se po roce 1920 začalo říkat Hlučínsko a jehož součásti je i obec Hať, jsou již z dob raně historických. Hustěji však bylo toto území osídlováno až za vlády posledních Přemyslovců tj. na počátku 13.století. Velkou zásluhu na tom měl především jihomoravský cisterciácký klášter velehradský, založený v roce 1202 markrabětem Vladislavem Jindřichem. V roce 1250 už vlastnil na Opavsku mimo jiné také vsi Bolatice, Darkovice,Hať, Hoštice, Chlebičov a Píšť, jak to vyplývá z listiny papeže Inocence IV., vydané 18.12.1250 v Lyonu. V této listině,
kterou papež potvrzuje veškeré zboží kláštera velehradského, je tedy první historická zmínka o Hati vůbec. Od čeho byl odvozen název obce se můžeme pouze domnívat. V první písemné zmínce je totiž obec uvedena jako Had. Byl tedy had původem názvu obce, nebo snad údolím meandrující potok a vedle něj se vlnící cesta připomínající plazícího se hada? Nebo mají pravdu ti historikové, kteří tvrdí, že název byl odvozen od hatí, což znamená proutím nebo pevnými větvemi zpevněnou cestu močálem. K tomuto názoru se přiklání i historik Vincenc Prasek, který je považován za jednoho z největších znalců starších dějin Opavska. Ten se domnívá, že přes Hať vedla kdysi cesta ze země Opavské do knížectví Opolského. Otázka, od čeho byl odvozen název obce , zůstává doposud zahalena tajemstvím. Stejně tak zůstává nezodpovězena i otázka, co se dělo s obcí v období let 1250 až 1439. V této době se totiž název obce nevyskytuje ani ve smlouvě velehradského kláštera s olomouckým biskupem Brunem ze Šaumburku z roku 1265, ani v listině z roku 1270, v níž hrál Přemysl Otakar II. potvrzuje tomuto klášteru jeho statky. Právě v tomto období se však objevuje v různých dokumentech ves Sifridsdorf - (Žibřidovice ). Poprvé je uváděna v již zmíněné listině olomouckého biskupa Bruna ze Šaumburku z roku 1265. Další zprávy o Žibřidovicích pak jsou v dokumentech z let 1270,1303,1320 a 1334. Naposledy se setkáváme se zmínkou o Sifridsdorfu v listině knížete Konráda Olešnického z roku 1425. O názoru, zda existovaly dvě samostatné vsi Hať a Sifridsdorf, přičemž Hať by byla v té době zpustlá, nebo se jednalo o jednu a tutéž ves, u které se změnil pouze název, jsou nejednotní i historikové. Teprve po 189 letech, v roce 1439 se znovu objevuje Hať a to v listině, kterou opat velehradského kláštera Štěpán, zastavuje vsi Hať, Píšť a Ovsiště panu Čeňkovi z Tworkova za 300 kop grošů, aby tak získal peníze na opravu velehradského kláštera, který velmi utrpět v husitských válkách. Poté se Hať připomíná v listině krále Jiřího z Poděbrad z 1.2.1468, v níž panovník povoluje Bernardu Bírkovi z Nasile a jeho synu Hynkovi, že smějí vyplatit ze zástavy některé velehradské vsi na Opavsku, které synové opavského vévody Přemka zastavili různým duchovním a světským osobám.Po Bírkovi z Násile se Hať stává majetkem pánů z Benešova a Drahotuších, z nich se někteří psali i Haťský nebo z Hati. V roce 1517 se ves stává součásti hlučínského panství, které vlastní Bernard ze Zvole. Ten v roce 1519 získává i haťské fojtství, které držel pan Makošovský z Makošova. Od roku 1542 drží hlučínské panství a tedy i Hať rod pánů z Vrbna. Když se v roce 1547 dělí hlučínské panství získává vsi Darkovice, Hať, Koblov a Šilheřovice jako samostatné panství jeden ze synů Štěpána z Vrbna-Karel. Od té doby splývají dějiny Hati na dlouhou dobu s dějinami šilheřovického panství. V roce 1632 získávají panství hrabata Šlikové. Z tohoto období máme zmínku o velikém požáru, který v roce 1673 zachvátil obec a zničen byl při něm i zdejší mlýn. Hned v následujícím roce kupuje šilheřovické panství řád tovaryšstva Ješíšova, tedy opavská jezujitská kolej. Církevním majetkem pak zůstalo šilheřovické panství a tedy i Hať dalších 99 let. Ucelenější zmínku o poměrech v obci na počátku 18.století nám poskytuje karolínský katastr. Byl to úřední soupis majetku vrchnosti a poddaných, na jehož základě se odváděly králi daně. Dle tohoto soupisu z roku 1721 žilo v obci 46 držitelů rustikální (selské, poddanské) půdy. Panský majetek tvořily v Hati dva mlýny, tři rybníky a dva dvory. Rybníky se jmenovaly Adamovský, Šmelcerovský a Valach.Významným mezníkem v historii nejen Hati, ale celého Hlučínska byl rok 1742. Tehdy po prohrané válce s pruským králem Fridrichem II. je Marie Terezie donucena podepsat mírovou smlouvu, na jejímž základě připadlo Hlučínsko k Prusku. Nově vzniklá situace ovlivnila život, myšlení i osudy lidí tohoto regionu po mnoho generací. Úředním jazykem se stává němčina a muži rukují k pruské armádě. Politické a hospodářské svazky s českými zeměmi slábnou. Spojení s Moravou však nebylo trvale udržováno díky církevní příslušnosti tohoto regionu k olomouckému biskupství. Doma se mluvilo moravským jazykem, byť později prostoupeným německými výrazy. Stejně tak tomu bylo i ve škole, kde moravština byla vyučovacím jazykem nemluvě o kostele, kde kněží kázali, učili náboženství a kde se zpívalo moravsky v podstatě až do roku 1872. Pod pruskou správou byla Hať plných 181 let. Události roku 1742 vyvolaly problém majitelům Šilheřovického panství - opavské jezuitské koleji. Její sídlo - město Opava zůstalo u Rakouska, kdežto panství leželo v Prusku. Proto již v roce 1743 vyměňuje šilheřovické panství za velkostatek Albrechtice, který náležel jezuitské koleji v Nise, která patřila k Prusku. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1772 papežem Klementem XIV. Připadla obec a celé šilheřovické panství náboženskému fondu. Další změny vrchností následovaly v roce 1787. Tehdy získal panství nejprve Karel svobodný pán tovaryš a ještě téhož roku Fridrich svobodný pán Eichendorff. Od roku 1835 náleží hať Hubertu Stűckerovi z Wayersnofu. Dalšimi držiteli panství byli Rothschildové , když je v roce 1846 kupuje Solomon Meyer svobodný pán Rotschild. Jednání o zrušení roboty zahájili haťští sedláci se šilheřovickou vrchností 15.května 1837. Teprve v roce 1846 je stanoveno, kolik za vyvázání z roboty by měl každý z nich zaplatit. S výši splátek nejsou sedláci spokojeni a proto se odvolávají k soudu. Teprve v roce 1852 soud II.instance definitivně potvrzuje původní výši splátek a stanovuje 1.července 1852 jako termín 1.splátky. Roční splátka od všech majitelů pozemků v Hati činila 985 říšských tolarů. V té době přesněji v roce 1855 měla Hať 963 obyvatel a byla větší než Petřkovice nebo Dolní Benešov a za dalších 6 let , tedy v roce 1861 stoupl počet obyvatel na 1200. Tento nárůst obyvatel úzce souvisel s vysvobozením z robotních povinností. Fara se v Hati připomíná již v roce 1567 a při ni byla od roku 1576 jedna z nejstarších škol na Hlučínsku. Za vlády opavských jezuitů byl v Hati v roce 1731 vybudován kostel sv. Matouše. Ten byl v roce 1894 přistaven o 12 m. Až do roku 1882 byla v Hati pouze jedna škola a to na horní Hati. V roce 1882 byla postavena druhá obecná škola na dolní části obce. V roce 1911 byla pak postavena nová škola i na horní Hati, neboť původní škola byla již naprosto nevyhovující.V době 1.světové války narukovalo hned v prvním roce války z Hati na 130 mužů. Hať měla v této válce i své hrdiny, letce Pavla Bilika, který měl na svém kontě 31 sestřelů a Johanna Placzka, který byl za chrabrost dekorován válečným křížem. Ale měla také v této válce 76 padlých a nezvěstných, jejichž jména jsou vepsána do kamenného kříže obětí 1.světové války, který stojí na našem hřbitově. Na začátku 20.století vznikají v obci první spolky. Mezi nejstarší patří německý spolek hasičů s rokem založení 1901 a Spolek válečných veteránů Krieger Verein. V roce 1909 Mariánská kongregace, ale i další. K Československé republice připadla Hať spolu s Píští až 16.3.1923. V období 1.republiky byla i v obci velká nezaměstnanost a mnoho občanů si hledá práci v Německu. V roce 1929 je v obci zřízena měšťanská škola. Škola se potýká s nedostatkem prostor a proto se připravuje výstavba nové školy. Ta je však postavena až o více jak 50 let později. V roce 1938 je obec stejně jako ostatní obce Hlučínska připojena znovu k Německu jako Altreich. Muži rukují do Německé armády a 150 se jich již nikdy nevrátilo. Fronta se přiblížila do Hati 20.4.1945 a 21.4.1945 byla Hať osvobozena. Fronta se však v obci zastavila, neboť se těžce bojovalo o opevnění nad Hatí a Darkovicemi. V obci padlo 275 sovětských vojáků a důstojníků. Válečné škody byly poměrně rychle v poválečných létech odstraněny. Padesátá léta jsou velmi rozporuplná na jedné straně je v obci nebývalý rozvoj výstavby nových domů, na druhé straně postihl obec novodobý mor, kterým byla kolektivizace zemědělství. Před veškeré represe , které vyústily ve vyvezení dvou rodin haťských rolníků z obce a další nátlak, který je na zemědělce vyvíjen se zemědělské družstvo založené v roce 1953 ještě v téže roce rozpadá. V tomto roce ochabuje spolková činnost, je problém sestavit kandidátku do nového národního výboru. Lidé se příliš uzavřeli do sebe. Po povodni v roce 1956 je zahájena v r.1958 největší stavba v obci - regulace potoka Bečva, který každoročně sužoval obec po povodních. Stavba je ukončena v roce 1973 retenční nádrží. V roce 1979 dochází k integraci. Obec se stává součástí Hlučína. V obci působí 2 občanské výbory. V roce 1990 se obec znovu osamostatňuje. V roce 1995 byly obci uděleny nové obecní symboly - prapor a znak. UMÍSTĚNÍ
Typ záznamu: Historie (archivní dokument) AKTUALIZACE: David Mužík (Infomorava.cz) org. 56, 01.04.2003 v 14:26 hodin Copyright 1998-2024 © Luděk Šorm |